Od břehu jezera, k lagunovému břehu Benátek
Od Gardského jezera do Benátek: cesta Galee per montes a Benátsko k objevení
Je zde prastarý příběh, který brázdí vody a stoupá do hor. Je to ten o Galee per Montes, mimořádném podniku, který roku 1439 uskutečnila Serenissima, Benátská republika, jež po souši — od vod Adiže až k Gardskému jezeru — přepravila flotilu válečných lodí, aby čelila milánským vojskům. Inženýrský a logistický výkon, který dnes působí jako legenda, ale který vypovídá o Benátsku odjakživa zvyklém myslet ve velkém, vyzývat přírodní limity a kreslit nemožné trasy.
Odtud si můžeme představit – nebo skutečně podniknout – itinerář tvořený zastávkami, které vyprávějí srdce Benátska. První zastávka je Rivoli Veronese, kde se nachází slavné Forte Rivoli (nebo Forte Wohlgemuth), nedaleko místa, kde byly lodě spuštěny z Adiže. Odtud se vstupuje do údolí Adiže, přes Dolcè, Peri, Ceraino, území vsazená mezi skalní stěny a vinice: země vína, historie, zapomenutých krajin.
Da qui, possiamo immaginare – o compiere davvero – un itinerario fatto di tappe che raccontano il cuore del Veneto. La prima sosta è Rivoli Veronese, dove si trova il famoso Forte Rivoli (o Forte Wohlgemuth), poco distante dal punto in cui le navi furono calate dall’Adige. Da lì si entra nella valle dell’Adige attraversando Dolcè, Peri, Ceraino, territori incastonati tra pareti rocciose e vigneti: terre di vino, di storia, di paesaggi dimenticati.
Pokračuje se do Verony, města umění, jímž protéká Adiže a které je hluboce poznamenáno benátskou nadvládou. Scaligérské hrobky, renesanční brány, Castelvecchio: vše mluví o silném poutu s Benátkami, o kráse, která spojuje architekturu a vynalézavost.
Da Verona si può proseguire verso est, toccando borghi e paesi dove la civiltà veneziana ha lasciato impronte profonde. A Soave, ad esempio, dove il vino e le mura medievali raccontano storie di mercanti e soldati. A Montagnana, gioiello fortificato, sembra uscito da un dipinto antico, fino a Cittadella e Castelfranco Veneto, dove l’anima della Serenissima si mescola con quella padana.
E infine, l’ultima meta: Venezia. Qui l’acqua è tutto: inizio e fine del viaggio, spirito e sostanza. E’ da qui che le galee salparono, ed è qua che idealmente si ritorna, dopo aver attraversato un Veneto interno, spesso poco conosciuto ma pieno di meraviglie. Un Veneto dove le montagne e i fiumi hanno fatto vie di comunicazione, dove l’ingegno ha superato i limiti della geografia, e dove l’identità è sempre stata fluida come l’acqua che tutto connette