L’oro liquido di D’Annunzio
C’è un liquore che racchiude in sé il profumo dell’Abruzzo, e la visione estetica di un poeta.
Jmenuje se Aurum a nemluví se o jednoduchém nápoji, nýbrž o myšlence, obrazu, emoci v láhvi. Všechno začíná na počátku 20. století, kdy Amedeo Pomilio, osvícený podnikatel, rozhodl vytvořit likér na bázi brandy a pomerančového nálevu. K názvu inspiroval nikoho menšího než básník, romanopisec, dramatik, voják a milovník luxusu a provokace, Gabriele D’Annunzio.
D’Annunzio byl jednou z nejsložitějších a nejvšestrannějších osobností italského raného dvacátého století a právě on navrhl spojit slovo „aurum“, latinsky zlato, a „aurantium“, plod, z něhož pochází citrusové aroma likéru. Jde o vytříbenou jazykovou hru, typickou pro básníka, která v sobě zahrnuje eleganci nápoje, jeho spojení se zemí a poetickou identitu jedné epochy.
L’Aurum conquista il palato degli italiani e diventa presto uno dei simboli della tradizione abruzzese, spesso gustato in abbinamento al “parrozzo”, dolce natalizio a base di mandorle e cioccolato, anch’esso legato alla figura del Vate. D’Annunzio, aveva intuito qualcosa che in quegli anni pochi ancora comprendevano: il nome, il racconto, l’immagine attorno a un prodotto, potevano valere quanto, se non più, della materia prima. L’Aurum è infatti un piccolo manifesto di quella che fu la visione dannunziana dell’italia: estetica, sensuale e legato al territorio.
Per comprendere davvero quanto fosse profondo il legame tra estetica e vita di d’Annunzio, basta guardare a ciò che lasciò come lascito materiale: “il Vittoriale degli Italiani”. Situato a Gardone Riviera sulle rive del lago di Garda. Il Vittoriale non è una semplice casa, bensì uno scrigno. Ogni angolo è un’estensione del suo pensiero, del suo modo di vivere e rappresentarsi, in cui la vita quotidiana si fondeva con la messa in scena di sé.
Právě zde se postihuje nejhlubší smysl pouta mezi d’Annunziem a Aurum. Pro d’Annunzia muselo všechno — ať už to byl pokoj, proslov, vojenská uniforma nebo likér — představovat ideál. I jen sklenka se mohla stát poezií, pokud byl obsah promyšlen, vyprávěn a povýšen na symbol; a v tomto je Aurum skutečně dannunziánské: evokativní, hluboké, vytvořené, aby svádělo smysly a zanechalo ozvěnu v paměti.
Dnes Aurum žije také jako historická paměť uvnitř budovy v Pescaře, která kdysi byla sídlem palírny a dnes byla přeměněna na kulturní prostor. Místo se stále jmenuje „Aurum – La fabbrica delle idee“ a pořádá akce, výstavy a koncerty; zároveň uchovává i malou hudební sekci, „Sala Pomilio“, kde jsou uloženy staré alembiky, historické lahve a archivní materiály. Je to nenápadná, ale významná pocta historii tohoto produktu a světu, z něhož pochází.
Bere Aurum oggi, non è solo un gesto gastronomico, è un piccolo rito culturale.
Entrare in contatto con una visione, quella di un’italia che voleva sognare in grande, che credeva nel potere dell’arte, della parola e dell’identità. In un sorso, i toni del brandy e dell’arancia si uniscono, dando vita ad un qualcosa di potente, tutto grazie alla voce di un poeta che sapeva trasformare ogni cosa in destino.